Jak to všechno začalo - MUZEUM nostalgie TEREZÍN

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Příběhy nostalgie
 
Rozhovor s Milošem Vrbkou alias Trabantologem…
 



 
Jak ses dostal ke sbírání věcí z let 1945-90?

Začal jsem s auty. To bylo po povodni 2002, tehdy jsem měl jednoho Trabanta. Jako služební auto v době, kdy jsem ještě podnikal. Tenkrát jsem dělal těsnění, žaluzie a sítě do oken. Těsně před povodní jsem mu začal dělat generálku, a tak jsem ho nechal nalakovat a začal dělat GO motoru. Jenže za několik měsíců přišla povodeň a auto totálně zničila. Po povodni nezbylo nic jiného, než začít opět pěkně od základu. V té době se mi náhodou naskytla možnost zachránit z podzemních chodeb v Terezíně starý Wartburg 311. Následně jsem zase, shodou náhod, objevil poměrně ojedinělého Trabanta Trampa v hrozném a nekompletním stavu a postupně ho také začal dávat do pořádku. A to byly mé začátky…


Většina lidí vidí tyto předměty jako odpad a vyhazuje je. Co pro Tebe tyto předměty znamenají?

Vzpomínky… vzpomínky na mládí… Když se tehdy něco vyrábělo, tak se to dělalo pořádně, aby to sloužilo… A třeba i na celý život. To bohužel již neplatí, a tak je v těch věcech poměrně velká dávka zašlé nostalgie.


Kdy Tě poprvé napadlo vytvořit muzeum?

To už je dlouho… První nápady byly tak v roce 2007… Od roku 2010 uvažuji o této myšlence vážněji. Začal jsem hledat prostory.


Vytvořit muzeum bylo asi Tvým snem, že? Máš ještě nějaké další sny?

Ano, každopádně sen to byl a pořád je. Nutno říci, že ten sen měl svůj vývoj. Začal jsem s auty a nevyhnutelně následovalo ježdění na srazy, kde jsem začal poznávat lidi kolem těchto aut. Např. na srazu v Českém ráji byla zvláštní soutěž „O nejhezčí model“. To mne zaujalo, jelikož nejsem moc na jakékoliv soutěžení s velkými auty a soutěžit se mi chtělo Tak jsem začal stavět modely… nejprve papírové. Uspěl jsem a to mě motivovalo k dalšímu modelaření… Byly však už trochu náročnější – dřevěné modely. Lidem se to líbilo a já jsem zjistil, že mě těší jejich zájem (rád dělám lidem radost). Nakonec jsem začal tvořit modely z plechu větších rozměrů až 1:2 a s těmito modely jsem se každým rokem úspěšně soutěží zúčastňoval. Na každý další sraz jsem vyrobil další nový model. Postupně jsem takhle přešel i ke sbírání doplňků kolem aut z doby, kdy se vyráběly.


Každý, kdo navštíví Tvé osobní stránky trabantolog.cz, si všimne, že jsi velmi manuálně zručný. Kde se to v Tobě vzalo?

Jsem vyučeným dřevomodelářem, ale prakticky to začalo již stavebnicí Merkur v dětství. Tenkrát nebyly počítače, a tak jsem pořád něco kutil. Za použití koleček z kočárku a pár prkýnek jsem postavil káru k ježdění z kopce. Později jsem si začal stavět složitější věci, třeba i traktůrek a tak to postupovalo…
 
 
Kde se vlastně vzala přezdívka Trabantolog?

To je zvláštní příběh. Když jsem se seznámil s Pavlem Dudákem na jednom srazu v Německu, tak mi po nějakém čase poslal v obálce objednané díly na Trabanta a před jméno jako oslovení napsal Trabantolog Miloš Vrbka. Přišlo mi to úsměvné… V Butově na srazu Trabantů, kde byli kluci Kotkovic a zrovna rozjížděli modré stránky (www.trabime.cz), se ptali, jestli si můžou vyfotit mého Trabanta Trampa a založit mi na stránkách kartu. Neviděl jsem v tom problém… Potom padla osudová otázka, jaký mám nick? No a já, neznalý internetu, jsem se ptal, co že to je? J Prý přezdívka… Tak jsem si nějak vzpomněl na tu příhodu s obálkou a řekl jsem Trabantolog. Vtipné bylo, že to Pavel Dudák psal i ostatním, co měli něco dočinění s Trabanty. Takže za to může Pavel.


Proč Trabant…

Mně se vždy líbilo, že to bylo jednoduché a dostupné auto. Tenkrát nikdo Trabanty nechtěl, když jsem jezdil za budoucí manželkou do Jílového u Děčína (to jsme ještě nebyli spolu). Potřeboval jsem nějaké vhodné firemní „přibližovadlo“ k ježdění po zákaznících. Pozeptal jsem se, zda v okolí není nějaký Trabant k mání, a  na jednoho jsem narazil.
Prodávala ho starší paní za 7.000,- Kč, tak jsem se na něj jel podívat. Při zkušební jízdě jsem nevěděl, jak se řadí správně rychlosti, a tak jsem tam „ cpal různý kvalty“… A ono to nechtělo jet…  Neuměl jsem prostě s Trabantem jezdit.
Tak povídám: „Ono se tomu moc nechce jet, asi je tam nějaký problém. Ale když mi to dáte za 5 tisíc, tak to beru.“ Paní slevila, tak jsme to z Teplic odtáhli na tyči. Shodou náhod byl doma zrovna brácha, který měl také Trabanta. Já mu povídal, že to nějak nechce jet a zda neví, co tomu je. Sednul do toho… „zahrabal“… a vyrazil… Pak na mě koukal a divil se: „Vždyť to jede jak drak.“ Paní tomu asi taky nerozuměla, takže plně funkční Trabant byl o 2.000,- Kč levnější.


Dvakrát se Tvým domovem prohnala povodeň. V letech 2002 a 2013. Zanechala kromě spouště i něco inspirativního? Přinesla třeba nějaký nápad?

Posunulo mě to v tom, že musím mít věci chráněné před vodou. První nápad byla stará sušárna chmelu, daleko od vody, ale z koupě sešlo. I kvůli tomu, že byla na nás moc drahá.  


Když se nevěnuješ autům nebo modelům, co děláš?

Po povodni 2013 se v autech ani moc nehrabu. Ztratil jsem motivaci. Takže se věnuji pouze modelům. Auta spíše strádají. Potřebuji je uložit, rád bych doma vybudoval nad výší hladiny povodňové vody z roku 2002 suchou montovanou halu, kde bych ta auta mohl mít pohromadě. Byla by tak chráněna i před sluncem, které jim taky škodí, auta nemůžou být venku jen pod plachtou.


Co Ti na to doma řekli, když sis začal domů tahat stará auta a věci?

Rodina se smířila s mým koníčkem zachraňovat staré věci pro příští generaci. Já nic cíleně nekupuji, vše je jen o náhodě a spíše zachraňuji cokoliv před likvidací. Když už nejde něco dát do původního stavu, tak z toho vytvořím něco jiného, co ještě bude dělat lidem dál radost. A v tom mě rodina podporuje.  


Jak jsi přišel na nápad zkřížit Trabanta a Velorex a postavit Traborex?

Jeden známý mně nabídl starý zničený rám z Velorexu. Napadlo mě, že Velorex dám asi těžko dohromady, ale že by bylo zajímavé rám upravit a dát do toho motor z Trabanta. Nadchlo mě to natolik, že jsem začal vymýšlet a stavět. Bohužel ten slíbený rám nikdy nedorazil, a když už jsem začal, tak jsem to dodělal po svém z různých trubek a postavil Traborexe. Má např. přední okno ze zadních dveří Trabanta „kombíka“. Potah rámu karosérie jsem ušil ze staré plachty, kterou chtěl někdo vyhodit… Takže tak nějak prostě recykluji materiál. Díky tomu, že peněz k tvoření nikdy nebylo a není dost, tak abych tvořil co nejlevněji, rád navštěvuji bazary a „šroty“… Tam se toho najde…


Oblíbený film?

Docela mne vystihují Slavnosti sněženek… No nekup to, když to bylo tak levný. J A Vrchní prchni… K tomu se váže historka ze srazu z Jílového, kde jsem asi dvě hodiny vozil okolo kašny děti v Traborexu. Poté mi  nechali přátelé zahrát písničku Severní vítr je krutý… A musím říct, že mě to dojalo…


Oslí můstek k další otázce… Oblíbená hudba?

Nemám vyhraněný styl… všechno melodické… Asi spíš populární hudba z 80. let.


Kdyby sis mohl vybrat jakoukoliv věc z východní produkce, po které toužíš a kterou bys chtěl mít doma. Která by to byla a proč?

Já vyloženě netoužím po věcech. Byl bych rád zase zdravý a dělal lidem radost. Ale... (dlouhé přemýšlení a po pěti minutách Miloš vyhrkl) Wartburg 311 Cabrio, ten by se mi moc líbil…


Děkuji za rozhovor a dvoutaktům zdar!
 
 
 
 
 
◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌
◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌◌
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky